Morava
Tato moje země rodná
mé lásky je vždycky hodná
v symbióze skal a polí
často mi mé srdce bolí.
Je domovem národa
kde bohatá úroda
ne všude jsou žírné lány.
V svojí zemi nejsou pány!
Bůh ví, kdy se něco změní!
Moravanům krev se pění
při vzpomínce na ty časy
kdy platily jejich hlasy.
Ach Bože, jak jí to sluší!
Přesto sotva někdo tuší
kdy se dočká svého práva.
Moravskému lidu sláva!
Hrdě svoji hlavu nese
dojetím se hlas mu třese
když pěje svůj hymnus kraje.
Odhodlání v něm zas zraje!
Václav Štěpán, Studená