V klubu Kostka se v neděli 21. dubna 2013 uskutečnilo setkání občanských sdružení, která usilují o udržení železničního provozu na území jihozápadní Moravy a severní části Dolních Rakous. Pozváni byli samozřejmě i neorganizovaní příznivci železnice. Účást byla tak pěkná, že organizátoři mohli být nakonec rádi, že se
v místnosti klubu všichni účastníci mohli pohodlně posadit. Volných míst opravdu nazbyt nebylo. V klubovně byla nainstalována výstavka dokumentů a historických fotografií, mapující vývoj železniční dráhy Kostelec – Telč – Dačice – Slavonice.
Setkání bylo zahájeno rakouským dokumentárním filmem „Odjetý?! Region bojuje za svou železnici.“ Film byl tentokrát již opatřen českými titulky, a tak se stal srozumitelným všem. Na tomto místě je třeba poděkovat místopředsedovi naší oblastní organizace strany Moravané, Mgr. Bohumilu Šuhajovi, který tento dokument přeložil do češtiny. Potom se už představovala jednotlivá sdružení.
Spolek Telčské místní dráhy se sice nedostavil, jeho zástupce však zaslal písemnou omluvu, ale s ní také některé velmi zajímavé informace týkající se tratě 227, se kterými byli účastníci setkání seznámeni.
Čtyřčlenná delegace rakouského spolku Neue Thayatalbahn přijela k dačickému setkání v čele s předsedou spolku panem Egonem Schmidtem, o situaci v Rakousku hovořil i pan Marcel Österreicher. To, co bylo sděleno rakouskými přáteli, nelze shrnout do několika vět. Opravdu to vše vyžaduje rozsáhlejší a podrobnější zprávu. Přesto alespoň něco. Lidé od Thayatalbahn rezolutně odmítají, aby na tělese dráhy byla vybudována cyklostezka. Podle nich má být její trasa vedena vedle náspu, trať má být obnovena v celé své délce a zachována pro budoucnost. A mají proto řadu pádných argumentů, se kterými lze souhlasit. To však není v plánu rakouské vlády, ani té zemské. Přesto právě s ní spolek vyjednává. Je po zemských volbách a Erwin Pröll se stal znovu hejtmanem. Představitelé spolku nyní neví, co od hejtmana mohou očekávat. Splní to, co prohlašoval před volbami? A nebo to vše definitivně smete se stolu? Problém vidí také v postojích starostů Slavonic, Dačic a Telče. Hlavně prý starosta Telče není příznivcem jejich myšlenky. Nad Tayatalbahnem se hromadí černá mračna. Vybudování cyklostezky na tělese dráhy se rovná naprostému zničení zdejší železnice. A nebude dlouho trvat a stejné černé mraky se stáhnou i nad úsek trati Dačice – Slavonice. Ten je totiž nejohroženější! Ze všech dokumentů, podepsaných a orazítkovaných potentáty z obou stran hranice, zbyly pouze ubohé cáry papíru! Na omluvu výše jmenovaných komunálních politiků, tedy odpovědnost nesoucích lidí, je však třeba řící, že to byla rakouská strana, která porušila zcela jasně formulované dohody.
Z Moravských Budějovic přijeli dva zástupci Spolku pro veřejnou dopravu na jihozápadní Moravě. Přiznám se, že na jejich zprávu o činnosti sdružení jsem se těšil. A nebyl jsem zklamán! Pan Martin Kouřil byl na setkání velmi dobře připraven, navíc byl i vybaven potřebnými dokumenty, kterými svou zprávu doplňoval. Nemůžu v této zprávě vyjmenovat všechny aktivity, kterými se spolek zabývá, tak alespoň některé. Bojují za obnovení osobní dopravy na trati z Moravských Budějovic do Jemnice. Organizují zde jízdy zvláštních vlaků. Podporují dlouhodobou snahu města Jemnice o převzetí tratě do vlastnictví města či obcí. Snaží se o zavedení rychlíkového spojení do Znojma, které je vinou nesmyslného krajského uspořádání i se svým okolím na okraji nejen území, ale i zájmu. Stejně jako my vidí nápravu v obnovení zemského zřízení. Zakoupili motorovou lokomotivu a dva služební vagony, které upravují pro potřeby výletního vláčku.
A tak bych mohl pokračovat dál a dál. Dodám pouze, že velmi sympatický projev pana Kouřila byl odměněn výrazným potleskem.
Pan Zdeněk Žampa (Slavonická renesanční společnost) není sice členem žádného železničního spolku, ale svým optimisticky laděným projevem zaujal i pobavil přítomné. Zakoupil totiž objekt bývalé lampárny a prádelny na slavonickém nádraží, která se má stát startovním místem turistické Graselovy stezky. Jeho majetkem se však stala i historická vodárenská věž z roku 1902.
A my můžeme být rádi, že tato cenná drážní stavba má svého vlastníka, který o ni bude pečovat tak, aby byla zachována pro příští generace.
V diskuzi vystoupili se svými dotazy či připomínkami i další lidé. Přítomný novinář se například zeptal Egona Schmidta, jestli je na trati, která je již řadu desetiletí mimo provoz a chátrá, rozkrádán traťový svršek a ničeny drážní stavby. A Egon Schmidt odpověděl jednoznačně: Ne!
Organizátory potěšilo, že mezi zúčastněnými nebyli pouze dačičtí občané, ale přijeli účastníci ze Slavonic a třeba i z Budíškovic. Potěšil i dotaz, jestli se podobná akce bude opakovat. Na závěr této zprávy bych chtěl poděkovat Mgr. Bohumilu Šuhajovi za organizátorskou práci, zejména pak za jeho činnost překladatelskou. Na úspěchu akce má velkou zásluhu i další člen strany Moravané, pan Petr Puchnar, který se postaral o propagaci a zajistil pro toto setkání příznivců železnice důstojné prostředí ve svém klubu Kostka.
Jiří Albrecht, předseda oblastní organizace PSM Moravané
Trackbacks/Pingbacks