Ten zvláštní pocit přítomnosti domova si prožije každý vnímavý člověk, když nad první moravskou vesničkou Valtínov při cestě z Čech překročí zemskou hranici a zároveň rozvodí Labe – Dunaj, dále pak, ale teď již povodím řeky Moravy, pokračuje po klikatící se silnici k Markvarci a Lipolci. Vše je náhle jiné. Krajina, rozložení i podoba vesniček se svými kaplemi a kapličkami, dokonce i počasí. Nad Lipolcem už shlížíme do údolí Moravské Dyje se starobylým městem, které bývalo jedním z nejdůležitějších center západní Moravy. Stejnou cestou do Dačic projížděl i můj dobrý známý, bývalý pracovník NPÚ, který říkal, že všechnu tu proměnu tady vnímá stejně tak, jako když přejíždí hranici Skotska s Anglií. Už nežije, ale tato věta zůstala. A já vám nyní jednu takovou moravskou zvláštnost představím. Možná budete překvapení, ale jedná se o docela obyčejný „transformátor“. Zděná věžová stavba s polovalbovou střechou je typická pro obce západní Moravy. Mnoho z nich bylo zbouráno, přestavěno, jiné se však zachovaly, jsou velmi pěkně opraveny a udržovány. Stavěly je Západomoravské elektrárny Brno. Na připojeném snímku vidíme zděný věžový transformátor v Lipolci, který zmíněné elektrárny vybudovaly roku 1931. Stejný najdeme hned i v sousední vsi Hostkovice.
Těch nejenom architektonických zvláštností, které dotvářejí charakteristický vzhled moravské krajiny – našeho domova, je daleko více. Tak třeba zase příště. A třeba přidáte svůj postřeh i vy.
Jiří Albrecht